Osobně jsem pro to jít ještě dál a učit děti v první třídě pouze formou genetické výuky psaní. Ta začíná přirozeně tak, jak to děti mají od přírody, že píší kapitálkami a postupně přecházejí na A) Comenia script nebo B) klasické psací písmo.
Na druhou stranu je tu druhý problém a to je důslednost v dodržování rukopisu (formy písma) v následujících ročnících prvního stupně. Mám za to, že se po první třídě (osobně ověřeno u vlastního dítěte) pro objem učiva zapomíná na udržování stylu psaní. To je podle mě největší kámen úrazu. Děti poté velmi přirozeně přecházejí, nejsa utvrzeni ve formě, ke svému vlastnímu deformovanému škrabopisu. Jako výtvarník pak na druhém stupni pozoruji, jak nejsou děti schopné nakreslit obyčejný kruh nebo jen rovnou vodorovnou čáru. Je zajímavé, že nesprávně vyvinutou řeč intenzivně cvičíme stejně jako jiné nedostatky, ale nedostatky ve formě psaní opouštíme v jeho zárodku.
Takže závěrem bych dodal, je jedno jaký druh písma se děti učí, ale není jedno jak důsledně a dlouho je u učitelů poté vymáháno jeho dodržování. Proč by se například nemělo hodnotit psaní i na druhém stupni? Nepomohlo by podobné hodnocení ke kultivaci projevu dítěte?
, ale tenkrát se to tak prostě dělalo) a pokračovalo to dalšími tisíci hodin stejné činnosti na vysoké škole, kdy sice bez povinného "diktátu", ale o to rychleji a z vlastního zájmu jsem měl potřebu si zaznamenat co nejvíce informací z přednášek (internet nebyl, skripta nebyla k sehnání, kopírování přednášek od kolegů bylo drahé, tak jsem si to prostě musel napsat sám).
), ale v kudrlinkách by to nešlo vůbec.